Menší město stálo před rozhodnutím, jak naložit s volným územím o rozloze několika hektarů v širším centru. Záměr byl jednoduchý – rozprodat pozemky občanům, aby přinesly městu peníze a lidem možnost stavět. Projektant tedy připravil parcelaci a zasíťování. V dobré víře rozdělil plochu na velké reprezentativní parcely o velikosti kolem 1000 m².
Na papíře to vypadalo hezky. V realitě ale přišel studený sprchový efekt.
Cena jednotlivých pozemků se kvůli velikosti a nákladům na zasíťování vyšplhala příliš vysoko. Pro místní obyvatele byly parcely prakticky nedostupné. Výsledek? O prodeje nebyl zájem, občané kritizovali město za předražený projekt a celé území zůstalo prázdné. A pokud se některé parcely přece jen prodaly, kupovali je investoři nebo místní zbohatlíci jako „úložku“ pro děti – tedy nikoli pro okamžitý život a vznik nové komunity. Takové řešení ale město nechce, protože nepřináší městotvorný efekt ani skutečný rozvoj.
Město mělo v ruce projekt, ale žádný přínos – ani finanční, ani společenský.
Do procesu jsme vstoupili s návrhem na jiný přístup. Připravili jsme variantu, která lépe odpovídala skutečné poptávce i moderním trendům bydlení.
Tento přístup znamenal několik zásadních posunů:
A proč by se do toho město mělo pouštět? Protože rozdíl mezi „prodejem pozemků“ a „vytvořením čtvrti“ je obrovský. První přináší jednorázový příjem a frustraci občanů, druhé přináší dlouhodobý efekt – novou komunitu, vyšší atraktivitu a skutečný městotvorný rozvoj.
A věčná otázka na závěr: má mít každý absolutní svobodu postavit si na svém, co chce? Nebo má město nastavit mantinely, aby celek dával smysl? Právě v tom spočívá role chytré samosprávy – dát prostor svobodě, ale zároveň zajistit, aby vzniklo prostředí, kde se lidem dobře žije.
Návrat na hlavní stránku blogu ZDE.
Pomáháme městům řídit jejich majetek na základě dat. Dáváme jim přehled o tom, jak nemovitosti skutečně fungují. Ukazujeme, co změnit a kde investovat. Každé rozhodnutí musí vycházet z reálné ekonomiky a smyslu pro rozvoj města.
