Může jedna budova skutečně změnit město?

Rozhodně. Ale ne nezbytně proto, že je třeba impozantní. Skutečně důležité budovy poznáte jinak. Cítíte, že s nimi město ožívá. Nebo naopak, když přestanou fungovat, město to negativně pocítí.

Můžete to upřesnit?

Každá budova vytváří hodnotu nejdříve jen uvnitř sebe. Škola vzdělává děti. Knihovna půjčuje knihy. Kulturní dům pořádá akce.

Některé budovy ale mají nadstavbovou hodnotu. Mají občanské funkce. Pomáhají udržet důležité služby. Přitahují další aktivity. Posilují určitou část města. A někdy dokonce ovlivňují rozhodnutí lidí, zda ve městě zůstanou. Právě tehdy začínají být extrémně důležité.

Není to nadnesené?

Nemyslím. Vezměte si obyčejné byty. V každém městě se nakonec nějaké volné vždy najdou. Zároveň je známo, že o bydlení mají různí lidé své specifické představy, a proto existence určitého typů bytů může rozhodovat o tom, zda město dokáže udržet učitele, zdravotníky nebo mladé rodiny.

Podobné je to u zdravotního střediska. Nebo školy. Jejich význam není dán pouze jejich funkcí. Je dán tím, jaký problém pomáhají městu řešit.

Měla by města pečovat úplně stejně o všechny své budovy?

Všichni víme, že to úplně nejde. Ne nadarmo bývají debaty o městském rozpočtu živé. Každé město má více budov než peněz. Více potřeb než kapacit. Více projektů než času. Proto logicky dochází ke sporům, co skutečně stojí za největší pozornost.

Co byste jim poradil?

Jako základní východisko stačí úplně dvě jednoduché otázky.

Co by se stalo, kdyby tato budova zítra přestala fungovat? A co by se stalo, kdyby naopak fungovala dokonale? Právě rozdíl mezi těmito dvěma odpověďmi často ukazuje její skutečný význam. Odhaluje její potřebnost i potenciál.

Každá městská budova ale není tak důležitá jako třeba škola?

Ano, ale i s tím si poradíte. V jednom městě jsme například neřešili pouze samotný městský hostel a jeho ekonomiku, i když to bylo hlavní zadání. Zkoumali jsme, jakou funkci plní v rámci města. V jiném městě jsme naopak řešili budoucnost bývalého kina. Nejsložitější otázkou nebylo, jak budovu opravit. Ale jakou roli by mohla hrát v životě města.

V obou případech se nakonec ukázalo, že nejde jen o budovu samotnou. Jde o hodnotu, kterou vytváří pro město samé.

Budov mají města ale spoustu, co s tím?

Být odpovědným hospodářem. Zde je asi největší chybou začít do budovy investovat až v okamžiku, kdy je to odraz předchozí havárie. Nebo lehkovážně vytvářet nové projekty s potřebou provozních dotací a zapomínat, že na městském majetku vzniká investiční dluh.

Prostě je důležité přemýšlet o majetku jako o portfoliu. Vnímat jednotlivé role budov. Některé jsou strategické. Některé podpůrné. Některé plní převážně provozní funkci. A některé možná ztratily svůj původní význam. To samo o sobě není problém. Problém nastává ve chvíli, když město to nevidí.

Co tím myslíte?

Všichni intuitivně cítíme, že město nemůže přistupovat ke škole, zdravotnímu středisku a městským bytům stejně jako ke skladu nebo garáži. Každá skupina majetku vyžaduje jiný přístup.

Jiné investice, jinou pozornost, jiná očekávání. Právě tomu říkáme segmentace majetku. Města, která vlastní desítky nebo i stovky budov, potřebují volit diferencovaný přístup, který ovšem nepopírá hodnotu, která se v městském majetku skrývá.

Můžete skrze toto vysvětlit majetkovou politiku města?

Jde o schopnost rozpoznat, které budovy mají pro budoucnost města skutečný význam a podle toho s nimi pracovat. Zároveň je třeba mít na paměti, že městský majetek nemá jenom svoji účetní hodnotu, ale i tržní hodnotu. Cílem není nechat určité budovy nechat padnout a pak se jich zbavit. Cílem je neustálá práce s optimalizací svého majetku jako celku.

Dále si přečtěte

O lidech a městech

„Spokojenost obyvatel není důsledkem rozvoje města. Je jeho skutečným cílem.“

Dále si přečtěte

O hledání směru

„Města dnes netrápí nedostatek projektů. Mnohem větší výzvou je poznat ty správné.“