Podle čeho poznáme, že se město úspěšně rozvíjí?

Asi čekáte, že zmíním nové byty, modernizovanou školu nebo opravené náměstí. Všechny tyto věci jsou důležité, ale samy o sobě jsou jen důkazem, že se ve městě něco děje. Skutečným měřítkem úspěchu je něco jiného – schopnost města přitahovat a udržet lidi, kteří v něm žijí.

To zní až banálně.

Ale kdepak. Město přece tvoří lidé. Budovy, ulice nebo veřejná prostranství jsou jen prostředky, které mají sloužit. A na to občas zapomínáme. Lidé jsou budoucností města. To není fráze.

Jak to myslíte?

Začněme třeba klasickými městskými investicemi. Vezměme jednu historicky zajímavou, nicméně zanedbanou budovu. První otázka logicky zní: Jakou funkci tam umístíme? Komerčních projektů se bojíme, a tak přirozeně tíhneme k dotačním titulům. Výsledkem bývá další kulturní centrum nebo jiná veřejná funkce. To ale nemusí být žádná výhra.

Proboha, proč ne?

Protože až příliš často vytváříme prostory, které jsou sice krásně zrekonstruované, ale jen obtížně hledají své uživatele a pak stojí spoustu peněz na provozních dotacích.

Chce to začít od lidí, pro které nový projekt vzniká. Proto dříve než vezmeme nějakou budovu a necháme jí architekta nově nakreslit, měli bychom hlavně ekonomicky počítat a klást si otázku, proč právě v ní by měl vzniknout nový život a pro koho přesně.

Pěkná budova si přece život najde.

Velký omyl. Stejná logika navíc neplatí jen pro jednotlivé budovy, ale často i pro celé části města. Podobný problém vidíme třeba v centrech menších měst, kde postupně mizí život. Opraví se dlažba. Přibude osvětlení, mobiliář nebo zeleň. A najednou se vkrádá nepříjemná otázka. Je centrum opravdu živější? Nebo jen lépe vypadá?

Dobře. Co s tím města mohou dělat?

Mít koncept. Stejně jako obchodní centrum přemýšlí nad skladbou obchodů, pracují chytrá města nad skladbou služeb, bydlení, kanceláří nebo komunitních funkcí. Město nemá pouze pronajímat prostory tomu, kdo nabídne nejvyšší nájem. Musí zvažovat, jaké kombinace funkcí vytvářejí život.

Města se často rády nechávají unášet na vlnách velkoryse pojatých investic. Ve skutečnosti dokáže město oživit i jeden dobře uchopený dům, jedno živé přízemí nebo jedna ulice, kde se podaří správně namíchat bydlení, služby, práci a veřejný prostor.

Mluvíte o konceptu, na co se má město zaměřit jako celek?

Především musí v každém okamžiku vnímat, pro koho vlastně investuje. Proto jsem na začátku mluvil o lidech.

Každé město je jiné. Písek není Tábor. Děčín nejsou Lovosice. Každé má jinou ekonomiku, jinou demografii, jinou historii i jiné ambice. Proto nestačí jednotlivé budovy jenom znát, ale je také nutné rozumět tomu, jakou roli mají v životě města.

Uveďte příklad.

Vezměte si byty, je strašně důležité vědět, pro koho přesně vznikají. Městu nemůže jít jen o to, aby postavilo sto bytů a dokázalo je prodat nebo pronajmout. Zároveň musí vědět, komu pomohou, jak ovlivní strukturu obyvatel nebo jaké služby kolem nich budou potřeba. Pokud tyto souvislosti nezná, investice nemusí mít žádoucí účinky.

Neustále opakujete, aby se města více zaměřovala na lidi. Máte pocit, že to nedělají nebo dělají málo?

Svět se vyvíjí. Společnost se vyvíjí. Mění se pravidla hry. Dlouho jsme města plánovali především podle infrastruktury, regulace nebo kapacit. Jenže dnes se postupem času více řeší jiné otázky – osamělost, stárnutí populace, odchod mladých lidí nebo úbytek střední třídy. Dokonce vzniká nová ekonomika kvality života. To je strašně důležité.

Právě tady města mohou hrát mnohem promyšlenější roli. Pracovat s demografií. Zároveň nemovitý majetek proměnit v systémový nástroj, kterým podporují mladé rodiny, podnikatele, aktivní seniory nebo vznik místních služeb.

K čemu přesně jim to pomůže?

V rozhodování o dalším směřování města. Tady se tvoří jeho budoucnost. Lidé dnes mají mnohem větší možnost volby než dříve. Mohou se přestěhovat, změnit zaměstnání nebo podnikat v jiném městě. A proto nestačí jenom nějak investovat. Města musí investovat cíleně do lidí, které si chce udržet, současně i do těch, které chce přilákat. Protože v konečném důsledku o ekonomicky aktivní obyvatele soutěží s jinými městy.

Jak se pozná, že se to všechno městu daří?

Stačí sledovat jeho demografický vývoj. Přibývá lidí, kteří v něm chtějí žít? Chceme-li tomu rozumět ve větším detailu, pak to můžeme zkoumat podle počtu obyvatel ve věku 25 až 45 let, počtu dětí ve školkách a školách, obsazenosti městských bytů cílovými skupinami nebo i podle počtu aktivních provozoven a služeb v centru.

Platí, že pokud ta čísla jsou dobrá, většinou město dělá mnoho věcí správně. A zadělává si tím také na svoji světlou budoucnost.

Dále si přečtěte

O investiční inteligenci

„Města dnes netrápí nedostatek projektů. Mnohem větší výzvou je poznat ty správné.“

Dále si přečtěte

O řízení městského portfolia

„Některé budovy vytvářejí hodnotu daleko za svými zdmi. A právě proto stojí za pozornost.“