Proč některá města rostou a jiná skomírají?

Určitě to začíná tím, že mají odlišné výchozí podmínky. Ale tam to nikdy nekončí.

Pokračuje to totiž tím, že si kladou jiné otázky. Jedna města přemýšlejí nad tím, čím by si zpestřily přítomnost. Jiná zase nad tím, jakou chtějí vytvořit budoucnost. První přístup vede ke správě města. Druhý k rozvoji. A právě tady začínají vznikat rozdíly, které jsou po deseti nebo dvaceti letech velmi dobře vidět.

To je trochu zjednodušující optika…

Ano, ale vystihuje podstatu. Dlouhodobě úspěšná města většinou neumějí všechno lépe. Umějí rozpoznat, které investice jejich město skutečně posunou. Právě této schopnosti říkáme investiční inteligence.

Ale pro každé město to nebude fungovat stejně?

Samozřejmě odlišme, že velká města jako Praha, Brno nebo Plzeň hrají v mnoha ohledech vlastní ligu. Jejich velikost a důležitost je předurčuje k určité budoucí prosperitě, protože ekonomicky aktivní lidi k nim přirozeně tíhnou. Naopak menší česká města, která často demograficky strádají, o tyto lidi tvrdě soutěží, ty nejchytřejší je dokonce systémově přitahují. Zároveň ale mnoho z nich podceňuje své vlastní možnosti. Protože lidé si nevybírají místo k životu pouze podle pracovních příležitostí. A spousta lidí netouží být v Praze.

Co tedy rozhoduje?

Někde funguje kvalitní bydlení. Jinde blízkost přírody nebo dobré školy. Případně pak kvalita veřejného prostoru, dostupnost nebo silná místní komunita. A často je to vztah k místu. Každé město proto potřebuje vědět, v čem je jedinečné a atraktivní. Jen tehdy může dlouhodobě přitahovat lidi a vybírat investice, které dávají smysl.

A jak se to pozná?

Podle toho, co odpovídá jeho identitě. Ale pozor. Když se řekne identita města, mnoho lidí si představí nějaký slogan nebo turistický image. Jenže skutečná identita vzniká úplně jinak. Vzniká tím, jaká rozhodnutí radnice opakovaně dělá a jak skrze ně dokáže naplňovat svůj potenciál. Podívejte se na městský rozpočet. Tam bývá identita vidět mnohem lépe než v marketingových materiálech. Města často mluví o tom, čím chtějí být. Reálně jsou tím, jaká rozhodnutí každý den dělají.

Podobným směrem dnes uvažuje i evropská iniciativa Residents of the Future, která propojuje menší a středně velká města hledající vlastní cestu k dlouhodobému rozvoji. Neučí je kopírovat úspěšné projekty. Naopak vede města k tomu, aby nejdříve rozpoznala své autentické silné stránky a teprve na nich stavěla svůj budoucí rozvoj.

V čem je to jiné oproti strategickým plánům nebo akčním plánům měst?

Ano, města mají strategický plán, akční plán, zásobník projektů a vidí své dotační příležitosti. Jenže bohužel mezi tím vším často chybí schopnost rozlišit, které projekty skutečně posilují směr města a které jsou jen dobře připravené položky v seznamu.

Investiční inteligence není žádná další studie. Je to spíš schopnost číst existující strategické dokumenty jinak. Neptá se jen, zda je projekt se strategiemi v souladu, což s ohledem na jejich široký záběr není až tak těžké. Ptá se, zda opravdu patří mezi investice, které město posouvají jeho vlastním směrem.

Slova o investiční inteligenci zní poměrně vizionářsky.

Dobré investice nevznikají náhodou. Podívejte se třeba na úspěšná města v Holandsku nebo Dánsku. Málokdy uspěla díky jedné geniální investici. Spíše po mnoho let důsledně rozvíjela svůj potenciál. Bydlení, veřejný prostor, doprava, služby i podnikání tak postupně začaly vytvářet jeden společný směr.

Oproti tomu dobře nefungují nesouvisející investice. Postavíte kongresové centrum, rozhlednu, bytový dům a zrekonstruujete náměstí. Každá investice může být sama o sobě správná a všechny v souladu se strategickým plánem. Ale děláte tak od všeho trochu a dohromady to nepřináší žádnou zajímavou výhodu. Chytrá města hledají především kvalitu a synergii projektů.

Můžete dát příklad?

Pracovali jsme s jedním krásným šumavským městem, které nemá schopnost přitahovat velké firmy, neboť je hůře dopravně dostupné. Má ale přírodu. Častá úvaha se v takovém případě točí kolem aquaparku a opraveného náměstí, nicméně v mých očích by takové investice byly jako celek kontroverzní, protože zejména první z nich pouze zatíží městský rozpočet a město reálně neposune.

Na druhou stranu představme si nejrůznější projekty kvality života, longevity, fyzioterapie, to vše v širším kontextu služeb zdravého životního stylu, případně sociálních a zdravotních služeb. Může to být něco, co má uprostřed nádherné přírody potenciál budovat excelenci. Navíc jde o investice, které nemusí být zpočátku velké a mohou mít postupně efekt sněhové koule.

Jakou roli v tom hraje městský majetek?

Zásadní. Protože právě prostřednictvím svého majetku město většinu svých priorit skutečně realizuje. Pokud chce podporovat rodiny, projeví se to v bytech, školách nebo sportovištích. Pokud chce být městem zdravého životního stylu, projeví se to v širší dostupnosti specializovaných služeb nebo podobě veřejného prostoru. Městský majetek se tak ve skutečnosti stává fyzickým otiskem toho, jakou budoucnost si město zvolilo.

Na závěr – co by si z tohoto tématu města měla odnést?

Asi jednu jednoduchou věc. Města nemusí být nejlepší ve všem. Dlouhodobě úspěšná bývají tehdy, když rozpoznají své silné stránky a systematicky je rozvíjejí. Právě tam totiž vzniká excelence. A na ni bývají lidé nejvíce pyšní.

Dále si přečtěte

Jak vzniká budoucnost měst

„Spokojenost obyvatel není důsledkem rozvoje města. Je jeho skutečným cílem.“

Dále si přečtěte

O řízení městského portfolia

„Některé budovy vytvářejí hodnotu daleko za svými zdmi. A právě proto stojí za pozornost.“