Investiční inteligence: příklady z praxe

Jak proměnit
místní silné stránky města
v budoucí prosperitu

TVORBA HODNOTY JAKO NÁSTROJ ROZVOJE MĚSTA

Kde vzniká investiční inteligence města

Rozvoj města nemusí začínat příchodem velkého investora ani hledáním jedné zásadní stavby. Může vyrůstat postupně z toho, co už ve městě existuje: z místních institucí, lidí, tradic, krajiny, firem, škol nebo veřejných služeb.

Podstatou investiční inteligence města není pouze správně rozhodnout, co postavit. Jde především o schopnost rozpoznat, jaké činnosti, znalosti a skupiny lidí může město dlouhodobě posilovat a jak jim prostřednictvím svých investic vytvořit podmínky k růstu. Městský majetek pak není konečným cílem. Je infrastrukturou, díky níž může ve městě vzniknout nová odbornost, služba, komunita nebo místní ekonomika.

Prosperita může vyrůstat zevnitř města

Menší a středně velká města často uvažují o rozvoji prostřednictvím externího impulzu. Hledají investora, nového zaměstnavatele, dotační titul nebo velký projekt, který by měl změnu nastartovat. Taková příležitost může městu výrazně pomoci. Neměla by však být jedinou představou o jeho budoucnosti.

Město může rozvíjet vlastní schopnosti i organicky. Místo čekání, kdo přijde zvenčí, může postupně propojovat to, co již má: školy, nemocnici, místní podnikatele, veřejné budovy, krajinu, technické služby nebo specifické zkušenosti obyvatel. Výsledkem není rychlá proměna založená na jedné investici. Je jím odolnější systém, který se může rozvíjet po jednotlivých krocích a není závislý pouze na rozhodování jednoho soukromého hráče.

Investiční inteligence začíná porozuměním městu. Město si musí položit otázku, v čem má skutečnou výhodu, které schopnosti už v zárodku existují a jak je může prostřednictvím svých nástrojů dlouhodobě rozvíjet. Níže uvedené příklady nejsou návodem, aby česká města začala kopírovat animaci, robotiku nebo herní průmysl. Jejich společným rysem je něco jiného: zvolený směr vyrůstal z konkrétního místního základu a postupně kolem sebe spojoval další aktivity.

Příklady zahraniční praxe

Viborg: specializace, která vyrostla kolem vzdělávání

Dánský Viborg se během několika desetiletí stal známým centrem animace a vizuální komunikace. Jádrem změny byla vzdělávací instituce The Animation Workshop, kolem níž postupně vznikaly firmy, projekty, festivaly a mezinárodní spolupráce. Město nevybudovalo jen školu. Vytvořilo prostředí, ve kterém se mohou studenti postupně stát profesionály, podnikateli a dlouhodobými obyvateli města. Viborg nemusí soutěžit s Kodaní ve všech oblastech. Stačí, že je mimořádně zajímavý v jedné z nich.

Riihimäki: robotika jako dlouhodobý směr města

Finské Riihimäki postavilo svou specializaci na robotice a technologickém vzdělávání. Děti se s tématem setkávají už v předškolním věku a pokračují s ním na dalších stupních škol. Městská strategie tak nepracuje pouze s podporou jednotlivých technologických firem. Vytváří dlouhodobou vzdělávací dráhu, která propojuje děti, školy, pedagogy, praktické projekty a místní zaměstnavatele. Výsledkem není jen technologické centrum. Je jím město, ve kterém postupně vzniká koncentrace specifických dovedností.

Kajaani: od studenta k místní firmě

Také finské Kajaani ukazuje, že nová ekonomika může vzniknout i mimo metropolitní centra. Město rozvinulo ekosystém herního vývoje, který propojuje vzdělávání, laboratoře, inkubaci týmů, mentoring a podporu začínajících firem. Důležitá není jedna budova, ale cesta konkrétního člověka:

Přijde studovat → zapojí se do týmu → vyzkouší vlastní projekt → získá podporu → založí firmu → zůstane.

Schopnost vytvořit takovou cestu rozhoduje, zda město pouze poskytuje vzdělání, nebo také zachycuje hodnotu, která díky němu vzniká.

Güssing a Saerbeck: energie, která zůstává v regionu

Rakouský Güssing začal rozvojovou strategii otázkou, kolik peněz každoročně odtéká z regionu za energii. Postupně propojil energetické úspory, místní zdroje, technologie a aplikovaný výzkum.

Německý Saerbeck zase vybudoval energetický park, na jehož vlastnictví a financování se podíleli také místní obyvatelé, zemědělci a družstva. V obou případech není výsledkem pouze vyrobená energie. Města získala také nové znalosti, místní investiční příležitosti, vzdělávací zázemí a zkušenost s řízením energetických projektů. Energetika se zde nestala jen technickou disciplínou. Stala se místní kompetencí.

Mouans-Sartoux: školní jídelna jako základ místní ekonomiky

Francouzské Mouans-Sartoux začalo zlepšováním školního stravování. Postupně však propojilo městskou farmu, místní zemědělce, veřejné zakázky, školní kuchyně, vzdělávání a ochranu zemědělské půdy. Z původně provozního tématu vznikl širší místní potravinový systém. Podobný směr může být přirozený také pro české město v zemědělském regionu. Nemusí samo provozovat celý řetězec. Může však propojit poptávku školních jídelen, domova seniorů nebo nemocnice s místní produkcí, zpracováním a vzděláváním.

Trysil: z krajiny vzniká celoroční ekonomika

Norský Trysil využil svou krajinu a sportovní tradici k postupnému rozvoji celoroční ekonomiky založené na pohybu v přírodě. Nejde pouze o jednotlivé sjezdovky nebo cyklostezky. Na sportovní infrastrukturu navazují servisy, půjčovny, průvodci, závody, tréninkové kempy, ubytování, gastronomie i rehabilitační služby. Jedna trasa je veřejnou investicí. Teprve propojení tras, služeb, vzdělávání a podnikání z ní vytváří rozvojovou strategii.

Jak by tento přístup mohl fungovat v českém městě

Představme si šumavské město, které identifikuje jako jeden ze svých budoucích směrů zdravé stárnutí a rehabilitaci. Téma může přirozeně vyrůstat z několika místních předpokladů: stárnutí obyvatel, kvalitní krajiny, dostupných tras, existujících sociálních a zdravotních služeb nebo tradice rekreačních pobytů. Samotná myšlenka rehabilitačního centra by však ještě nebyla strategií.

Izolovaný projekt

Město má nevyužitou budovu.
Rozhodne se do ní umístit rehabilitační centrum.
Získá dotaci na rekonstrukci.
Po otevření začne hledat provozovatele, odborníky a klienty.

Takový postup nemusí automaticky skončit neúspěchem. Stále však zůstává především investicí do jednoho objektu.

Investičně inteligentní postup

Město analyzuje demografii, krajinu, dostupné odborníky a reálnou poptávku.
Ověří, jaké konkrétní služby na trhu chybějí a pro jaké skupiny obyvatel.
Naváže spolupráci s nemocnicí, školou, univerzitou nebo odbornou organizací.
Spustí první rehabilitační programy, pobyty a služby ještě před velkou stavební investicí.
Nabídne dostupné bydlení fyzioterapeutům a dalším pracovníkům, kteří mají obor ve městě rozvíjet.
Upraví jednu budovu jako první centrum, nikoliv jako konečný rozsah celého projektu.
Propojí ji s veřejným prostorem, pěšími trasami, sportem, sociálními službami, ubytováním a místními podnikateli.
Podle skutečných výsledků a poptávky systém postupně rozšiřuje.

Budova přichází až uvnitř příběhu. Není jeho začátkem ani koncem. Stejným způsobem může jiné město postupovat v oblasti technického vzdělávání, řemesel, místních potravin, energetiky, sportu nebo péče o rodiny.

Investiční strategie není seznam staveb

Největší změna spočívá v samotném pohledu na městské investice. Investiční strategie města není seznamem objektů, které chce v příštích letech opravit nebo postavit. Je plánem, jaké schopnosti, činnosti a skupiny lidí chce město prostřednictvím svých investic dlouhodobě posilovat. Pak se mění i způsob hodnocení jednotlivých projektů.

Aquapark se neposuzuje pouze podle návštěvnosti a ceny vstupného. Město sleduje také to, zda podporuje zdraví obyvatel, sportovní vzdělávání, cestovní ruch nebo zvolenou identitu města.
Nové byty se neposuzují jen podle počtu jednotek. Důležité je také to, komu umožní ve městě zůstat: učitelům, zdravotníkům, mladým rodinám, studentům nebo lidem, kteří zde zakládají podnikání.
Škola není pouze veřejná služba. Může být jedním z hlavních důvodů, proč se do města přestěhují rodiny.
Kulturní centrum není pouze sál. Může být infrastrukturou pro vznik komunity, vzdělávání, nové identity a místního podnikání.
Veřejný prostor není jen dokončená stavební zakázka. Může změnit pohyb lidí, podmínky pro obchod, společenský život i vnímání celého města.

Investice se tedy neposuzuje pouze podle toho, co vzniklo. Posuzuje se také podle toho, co se díky ní ve městě začne dít.

Město funguje jako katalyzátor

Investiční inteligence neznamená, že město samo provozuje školy, firmy, hotely, energetiku, zdravotní služby i podnikatelské inkubátory. Jeho úlohou je často něco jiného: pojmenovat směr, propojit aktéry a použít vlastní nástroje tak, aby vznikly podmínky pro další rozvoj.

Může nabídnout vhodnou budovu, bydlení pro klíčové pracovníky, první veřejnou zakázku, spolupráci městských organizací nebo dlouhodobý pronájem prostoru. Může pomoci projektu překonat počáteční fázi, aniž by se stalo jeho trvalým provozovatelem. Strategická kontrola nespočívá v tom, že město všechno vlastní a řídí. Spočívá v tom, že rozumí tomu, jakou změnu chce vyvolat a jakou roli v ní mají jednotlivé investice hrát.

Lekce pro česká města

Viborg investoval do schopnosti vytvářet animaci a vizuální komunikaci. Riihimäki do technologického vzdělávání. Kajaani do cesty od studenta k zakladateli firmy. Güssing a Saerbeck do místní energetické kompetence. Mouans-Sartoux do potravinového systému. Trysil do ekonomiky spojené s pohybem v krajině.

Fyzická infrastruktura byla v každém městě jiná. Jednou šlo o školu, podruhé o laboratoř, energetický park, kuchyni, farmu nebo síť tras. Ani v jednom případě však nebyla konečným produktem samotná stavba.

Produktem bylo město s novou schopností.

Právě v tomto pojetí začíná být výraz investiční inteligence skutečně nosný. Neříká městům, do čeho mají investovat. Učí je rozpoznat, co má díky investici ve městě začít vznikat, koho má přivést, koho má udržet a které místní schopnosti má dále rozmnožovat. Městský majetek je potom fyzickým otiskem zvolené budoucnosti. Stává se nástrojem, pomocí něhož může město svou budoucnost aktivně vytvářet – postupně, organicky a také nezávisle na tom, zda se jednou objeví velký investor.